Proč jste se rozhodla věnovat práci v útulku?
Začalo to ve třech letech, kdy jsem domů nosila poraněné kočky a další zvířata. Mou první érou byli koně. Vystudovala jsem kladrubskou školu. Koním jsem se aktivně věnovala až do svých třiceti let. Ve studiích jsem pokračovala na veterinární škole v Hradci Králové a pak jsem nastoupila na státní veterinární správu v Trutnově. Když začalo mít město problém s odchytem psů a rozhodlo se vybudovat vlastní útulek, přihlásila do výběrového řízení na vedoucí post, vyhrála jsem a od roku 1999 pracuji v útulku.

Z jakých důvodů u vás psi nejčastěji končí?
Existují tři hlavní příčiny. Zaprvé jsou to štěňata, která si lidé pořídí, a poté zjistí, že na ně nemají čas. Druhým případem je, když umře starý člověk a příbuzní se o jeho psa nemohou postarat. Třetím důvodem jsou lidé, kteří psa pokazí. Když se ho začnou bát a nemají sílu na to, nechat jej uspat, snaží se najít řešení v našem zařízení. Útulek by ale neměl sloužit k odkládání psů. Měl by poskytovat péči o zaběhnuté psy či o ty, jejichž majitelé se už o ně nemohou starat.

Svůj pracovní čas trávíte se psy. Jak je tomu v soukromí?
Moje rodina je naprosto přizpůsobená životu se zvířaty. Možná je to tím, že když byly děti malé, tak se neustále motaly koním pod nohama. Takže jsou na zvířata zvyklé. Ačkoli byl můj muž zpočátku proti pořízení prvního psa, dnes je naše fenka jeho největším miláčkem.

Už se vám stalo, že pes místo v útulku skončil u vás doma?
Takto se k nám dostala naše fenka. Ale vzhledem k tomu, že bydlíme v paneláku, tak máme pouze jednoho psa a dva kocoury, nalezence. Když máme v útulku malá štěňata, stane se, že je přinesu domů, protože potřebují neustálou péči. Dalšího psa domů natrvalo rezolutně odmítám, protože s nimi stejně více času trávím v práci než doma.

V útulku věnujete zvířatům mnoho času a energie. Jaké to pro vás je, když se s nimi musíte rozloučit?
Je to úplně stejné, jako když se jedná o vašeho vlastního psa. Dnes jsem se už naučila udržet kamennou tvář, do té doby, než pejska uspí. Mám pocit, že když je uspáváme, tak zavrtí ocáskem, položí hlavu na mou ruku a jsou klidní. Myslím si, že oni sami cítí, že jiné cesty není.

Co máte na svém zaměstnání nejraději?
Když ráno přijdu do práce a všichni psi mě nadšeně vítají. V tom se velmi liší od lidí. I ten nejzlejší pes k vám, po nějaké době, nakonec vždy přijde. Pustíte ho z karantény, on vás obejde a nakonec vám strčí svou hlavu pod ruku a chce, abyste ho pohladila. To je na tom nejhezčí.

Změnila vás práce v útulku v něčem?
Jsou chvíle, kdy musíte udělat tvrdá rozhodnutí, protože víte, že v opačném případě, by se ten pes na světě hrozně trápil. V tomto ohledu mě tato práce značně zocelila.

Kdybyste mohla trávit prázdniny kdekoli, jaké místo byste si vybrala?
Nezáleží na tom, kde člověk je. Stejně stále myslíte na ty, jimž věnujete svůj veškerý čas v útulku, a jste myšlenkami u nich. Jsou jako část rodiny, která k vám neoddělitelně patří. Letos trávíme dovolenou na chatě v Hajnici. Hrozně nerada cestuji, ale sem se vždy těším.

Jak ráda trávíte svůj volný čas?
Příliš mnoho ho nemám. Teď je to třetí rok, co jsem skončila s prací na veterině, kam jsem chodila vypomáhat s operacemi. Teď už mám jen útulek a užívám si, že nemusím neustále někam spěchat a mohu si na chvíli sednout, přečíst si nějakou knížku od Dicka Francise či uvařit něco dobrého.

Život v kostce

• narodila se 21. listopadu roku 1954 v Praze;
• dětství prožila v Semicích;
• vystudovala odborné učiliště 
v Kladrubech – Jezdec z povolání a chovatel koní;
• poté navštěvovala Střední odbornou školu veterinární 
v Hradci Králové;
• od roku 1999 vede útulek pro zatoulané psy v Trutnově.

Nikola Fátorová