Kliknutím zvětšíte"Povolal jsem tým mých bývalých kolegyň, které odešly do jiného zaměstnání nebo důchodu, ale dnes už tvrdě a pilně pracují. Správně to komentovala jedna moje kolegyně, která řekla: Jsme povoláváni do služby. Plně to vystihuje situaci. Můj starý tým je tak zpátky. Sám, bez spolupracovníků, bych totiž nezmohl nic," tvrdí Rinth.
Poté, co jste v roce 2018 prodal firmu, jste se mohl do konce života válet na Bahamách, s doutníkem v puse a whisky v ruce. Místo užívání jdete v sedmdesáti do tvrdého boje a práce. Proč?
Co bych dělal na Bahamách? Narodil jsem se tady. Doma jsem v Česku. Co bych někde jinde hledal? Celý život jsem pracoval, práce mě bavila. Užívám si prací na stará kolena.
Chybělo vám řízení firmy?
Ano. Řízení firmy mi chybělo. Každý, kdo mě zná, to potvrdí. Chybělo mi to všechno okolo.
Jak dlouho jste v Kaře pracoval?
Do Kary jsem přišel v říjnu 1973. Tehdy to byl státní podnik. Skončil jsem v roce 1990, kdy jsem si založil firmu Boemia Pelli, což znamená v překladu z italštiny české kožešiny. V roce 2001 jsem koupil značku Kara od ministerstva průmyslu. Nikdo ji tehdy nechtěl.
Co pro vás bylo impulsem, který vás vyhecoval k tomu, abyste se nyní aktivně zapojil do záchrany o Karu, jejíž značku jste po revoluci koupil a firmu od nuly vybudoval?
Impuls bylo to, že firma je v katastrofálním stavu. To mě nemohlo nechat v klidu. Chvíli jsem přemýšlel, jestli do toho vstoupím, nakonec jsem se tak rozhodl.
O čem jste při rozhodování přemýšlel?
Nejvíc složité bylo přesvědčit sám sebe. Je mi 70. Aby někomu nebylo něco jedno a začal s tím něco dělat, jsou dvě rozdílné věci. Když to člověku není jedno a situace ho rozčiluje, tak může pasivně sedět a nadávat. Úplně jiná věc je do toho aktivně vstoupit, věnovat se tomu, riskovat peníze, pověst. To jsou dvě rozdílné věci. Protože jsem aktivní člověk, nevydržel jsem se jen na to dívat a nadávat.
Firma je před krachem, přesto do ní napumpujete desítky milionů korun ze svého. To je hodně odvážný krok.
Vstoupil jsem do hry proto, že jsem považoval za nezbytné zachránit Karu, aby nezkrachovala.
Je záchrana reálná?
Jsem skálopevně přesvědčený, že to je reálné. Jinak bych něco takového nedělal. Bude to velmi náročné po všech stránkách, to je naprosto jasné. Ale pokud by to bylo jednoduché, tak to umí každý. To by nebylo nic pro mě. Bude to vyžadovat hodně práce všech lidí ve firmě a dost peněz. Na lidi se můžu velmi spolehnout, bez nich bych do toho nikdy nešel.
V jaké situaci je Kara nyní?
Kara je v extrémně složité situaci. Bez peněz, s rozvrácenou organizací, personálně oslabená. Poskytnu Kaře půjčku v řádu desítek milionů korun, aby vůbec mohla fungovat.
Projevila se na situaci pandemie, která uzavřela obchody?
Určitě. Pandemie zasáhla celý sektor obchodních služeb velmi citelně a závažně, to je bez diskuse.
Jak jste na tom personálně?
Povolal jsem tým mých bývalých kolegyň, které odešly do jiného zaměstnání nebo důchodu, ale dnes už tvrdě a pilně pracují. Správně to komentovala jedna moje kolegyně, která řekla: Jsme povoláváni do služby. Plně to vystihuje situaci. Můj starý tým je tak zpátky. Sám bych totiž nezmohl nic. Bez spolupracovníků nejsem nic.
Nebudou vám přesto chybět zaměstnanci?
Z Trutnova, kde máme centrálu, několik zaměstnanců odešlo, což mě v některých případech velmi mrzí, a z prodejen také. Někteří z těch, co odešli, se hlásí zpět, když zjistili, že Kara znovu startuje. My je rádi znovu přijmeme. Až na jednu výjimku máme zajištěné prodavačky. V Trutnově bychom měli mít 40-50 zaměstnanců, v nejbližší době budeme nabírat.
Kvůli záchraně Kary, která na sebe vyhlásila insolvenci, jste se spojil s investiční skupinou Natland. Jak to proběhlo?
Oslovil jsem je a domluvili jsme se. Bez Natlandu bych do toho nešel. Toto spojení je pro mě zásadní. Bez Natlandu, jeho odborníků a právníků, bych tuto záležitost nebyl schopen zvládnout. Jsem rád, že jsem se s nimi spojil. Nepřicházelo v úvahu, že bych situaci řešil sám. Než jsem tak udělal, tak jsem si myslel, že celý proces je složitá záležitost. Dnes už vidím, že to je ještě daleko složitější.
Na co se nejdříve zaměříte?
Nejdůležitější je co nejrychlejší otevření prodejen. Ty byly zavřené pět měsíců bez proudu, internetu, prodavaček. První prodejny chci otevřít v pátek a sobotu. Přitom takřka ve všech obchodních centrech měla Kara výpověď.
Kolik budete mít prodejen v republice?
Plánuji, že prodejen budeme mít 25. Ne všude otevřeme v pátek nebo sobotu, ale doufám, že většinu opravdu otevřeme. Půjde o ty prodejny, v nichž to bude technicky možné. Z velkých měst nebudeme zatím otvírat pouze v Ostravě, kde bude prodejnu rovnou rekonstruovat. Dosud měla Kara 33 prodejen. Některé dostaly nevratně výpověď, některé nebudeme chtít znovu otevřít.
Jaká vidíte rizika?
Rizika určitě existují. Lidé budou reagovat podle toho, jestli budeme dobří nebo špatní. Zákazník vám to neodpustí. Pokud je zboží dobré, tak si ho zákazník koupí. Pokud není dobré, tak si ho nekoupí a jde o dům dál. To je jednoduché. Když budeme dobří, uspějeme. Když neuspějeme, to znamená, že nejsme dobří.
Změní se nějak sortiment zboží?
Ne, dál se budeme věnovat koženým oděvům a kožené galanterii. Prodávat budeme kožené bundy, kabelky, pánské tašky, peněženky. Kara je specializovaná firma a také zůstane. Značka je ale dost pošramocená. Chci vrátit Karu tam, kde byla, aby měla punc prémiové značky, která se chová velmi seriózně a bude vždy na trhu.
Nelitujete, že jste Karu před třemi lety prodával Michalu Mičkovi, jemuž patřila i značka Pietro Filipi?
Ne. Tak to prostě mělo být. Doba byla taková. Situace k tomu nazrála. Přeci jen mi v té době bylo už 67. Byl jsem pořád v práci, se ženou jsme plánovali, že tempo bude volnější. Bohužel, manželka vážně onemocněla a rok poté zemřela. Zajímavé je, že takřka na den přesně po třech letech, kdy jsem firmu prodával panu Mičkovi, se při insolvenčním soudu rozhodlo, že firmu budu moct dávat po třech letech dohromady.
ZDENĚK RINTH
Zdeněk Rinth nastoupil do Kary Trutnov v roce 1973. V roce 1990 založil společnost Boemia Pelli, kterou o sedm let později přeměnil na akciovou společnost Kožešiny Trutnov. Ta v roce 2001 odkoupila značku Kara od státu. V roce 2018 Rinth prodal většinový podíl skupině C2H, jež se nakonec stala jejím stoprocentním vlastníkem. Společnost Kara Trutnov na sebe sama podala insolvenční návrh na začátku února roku 2021.
KARA TRUTNOV
Zpracování kožešin v Trutnově má dlouhou tradici a sahá až do 16. století, což potvrzují cechovní památky z roku 1567 a 1606. První továrna na výrobu kožešin se však objevila až kolem 40. let 20. století v Trutnově - Poříčí. V roce 1948 vznikla společnost Kara Trutnov, ke které se v roce 1955 připojila i první zmíněná továrna. Díky kvalitnímu zpracování, materiálům a zajímavým střihům získala Kara velké uznání v celé republice i za hranicemi. V módě se stala symbolem kvality.
Název Kara si závod vypůjčil od karakulské ovce, která poskytovala cennou a luxusní kožešinu zvanou perzián či astrachán. Karakulská ovce je nejznámější z kožešinových plemen ovcí. Jejím domovem je dnešní Uzbekistán, Turkmenistán a Afghánistán. Po sametové revoluci v roce 1989 se tehdejší státní podnik Kara rozpadl, vzniklo z něj několik samostatných částí. Před krachem ji v roce 2001 zachránil trutnovský podnikatel Zdeněk Rinth. V květnu 2018 od něj koupil firmu investor Michal Mička.
25
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
