I on toužebně hledí k nadcházejícím létům, kdy by také podkrkonošský region měla protnout nejdůležitější liniová stavba. Podle optimistických odhadů se na dvou úsecích, které trutnovským okresem prochází, začne stavět v letech 2020.
„Dovedu si představit, co tato stavba regionu přinese,“ říká úspěšný starosta. Okamžitě však dodává, že chápe rozhořčení občanů, kterým stavba vezme soukromí. „Tady má hlavní úlohu stát, který se musí o lidi postarat,“ říká v rozhovoru Ivan Adamec.
Jak vnímáte emoce lidí, kteří žijí v Kocbeřích, Choustníkově Hradišti, ale třeba i v trutnovském Poříčí?
Emoce vnímám a chápu je. Někteří lidé žijí stále v nejistotě, budou muset domy třeba prodávat a stěhovat se. To není příjemná situace. Na druhou stranu ať by dálnice vedla jakýmkoliv směrem, budou emoce všude. Současné trasování je dlouhá léta diskutované a z odborného hlediska nejpřijatelnější, proto se s ním musí pracovat. Stavba ve společnosti napětí vytváří. Stále si ale myslím, že většina veřejnosti vnímá, jak regionu pomůže.
Jaké efekty regionu může přinést?
Každého nejprve asi napadne osobní doprava. Důležitá je ale hlavně kvůli dopravě zboží. Žijeme ve spotřební společnosti. Ekonomický rozvoj je určený konzumem, bohužel nic jiného nemáme. Každý si chce bez problémů nakoupit, zboží se tak musí do obchodů dostat. Navíc se říká, že dálnice jsou tepny průmyslu. Nemít dálnici ani vysokorychlostní železnici není komfortní.
Čeká region příliv nových investorů?
Pro všechny investory je napojení na dálniční síť naprosto zásadní. Je pravděpodobné, že by do regionu mohly dorazit nové firmy, mohly by tu růst i mzdy. Podnikatelé budou muset reagovat na konkurenci ve městech a větších regionech. Dálnice přináší nové možnosti, zároveň ale i rizika. To je potřeba si také říci.
Jaká?
Přál bych si třeba, aby lidé z měst dojížděli za prací do Trutnova a okolí. Aby místní firmy, kterým se tu dlouhá léta daří i bez dálnice, ještě více prosperovaly. Dost pravděpodobně však tohle bude fungovat i naopak. Za dvacet minut budeme z Trutnova v Hradci Králové, kde je příležitostí mnoho.
Ministr dopravy i Ředitelství silnic a dálnic opakovaně prohlašují, že dálnice bude hotová v roce 2024, za což často sklízí u veřejnosti posměch. Je reálné, aby dálnice byla za šest let hotová?
Jsem rád, že dálnice D11 poroste ve dvou úsecích, které lemují Trutnov, nezávisle na dotažení od Hradce Králové. V roce 2020 by se opravdu mělo začít stavět jak v úseku od Jaroměře, tak od polské hranice. Je to ale za příznivých okolností.
Je možné šibeniční termín stihnout vzhledem k přebujelé administrativě, ale například i k pomalému vykupování pozemků?
Ve sněmovně existuje pracovní skupina, která připravuje novelu zákona o dopravě. Chceme výstavbu takto důležitých staveb urychlit a připravit zvláštní režimy výkupů. Chceme například zamezit dlouhému rokování o výkupu pozemků, které zdržuje získání stavebního povolení. Stát k tomu musí mít páky. Na druhou stranu musí jít opravdu jen o nejvýznamnější dálnice či železniční koridory. Pokud by zrychlené podmínky výkupů platily třeba i u městských obchvatů, ztratilo by to smysl. Zasahovali bychom do vlastnických práv tam, kde to není tolik potřebné.
Lidé ještě mají v paměti bývalý režim. Není v podstatě vyvlastňování ošidné a citlivé téma?
To je pravda. Tohle slovo má stále hodně pejorativní nádech, i když uplynuly v podstatě už tři desítky let od roku 1989. Situace je ale jiná než v 90. letech. Tehdy to byl obrovský problém. Paměť lidí byla velmi zjitřená. Vyvlastňování se v podstatě rovnalo vraždě, v uvozovkách. Nyní je situace jiná. Stát tyhle stavby potřebuje, musí však umět vybalancovat zájmy jednotlivce ku státu. Na všechno se musí opatrně. Je to citlivá věc.
Trutnov se musí vypořádat s vysokým mostem v Poříčí. Je to velký zásah do města?
Je to zásah do okrajové části města, víme o tom už více než dvacet let. Poříčí je historicky průmyslové. Snažíme se tam opravovat chodníky, silnice, teď jsou na řadě soukromé domy, do čehož ovšem nemůže město ani stát zasahovat. Věřím, že dálnice přinese rozvoj i této městské části, pro kterou by to mohl být zajímavý impuls. Myslím si, že tu dálnice, i přes výrazné zápory, přinese více plusů.
Dálnici tu budou ustupovat nemovitosti. Dokážete se vžít do situace lidí, kteří přijdou o venkovské soukromí neřkuli o dům?
Lidé, kterých se věc takto hluboce dotýká, o dálnici dlouhodobě ví. Není to informace ze dne na den, proto se musí zařídit. Kdybychom se však stále na situaci dívali takto, nepostavili bychom nic. Vžít se do situace druhého, který například přijde o rodinný dům, to nejde. Každému bude rodiny líto, ale pokud to sám neprožije, je to něco nepředstavitelného. To je jako se smrtí blízkého člověka. Je potřeba se k těmto lidem chovat slušně, stát jim musí nabídnout odpovídající kompenzace, aby lidi jen nemasíroval.
Jaké kompenzace to mají být?
Ekonomické. Změnily se strategie výkupu pozemků. Je za tím velká diskuse. Stát může dávat jen peníze. Jednání s paní Havránkovou, kdy kompenzace šly na svět těžce a dálnice proto u Hradce Králové roky nerostla, je špatný příklad chování státních úředníků.
Může znovu nastat případ podobný zmiňované situaci u Hradci Králové?
Vždy je problém, když někdo nechce ustoupit. Ale vyvlastňovací soudy běží, a v podstatě jde jen o zdržování. Lidé nakonec stejně chtějí mít klid, chtějí peníze. Stát soudně pozemky většinou dostane. V první řadě ale má jít o dohodu s lidmi. To by se mělo do budoucna výrazně zlepšit, jinak se všechno bude rodit takto těžce. Peníze totiž nejsou problém, problém je administrace stavby. Příprava je delší než vlastní stavba. To je špatná realita.