Byla to správně pojatá příprava. Žižkovský tygři C, pětice odhodlaných dívek na běžkách z vysokoškolského oddílu pražské ekonomky, vyhrála Krkonošskou 70 v závodě ženských hlídek na 50 kilometrů. O vítězství musela perně bojovat. Druhý Sporticus Team předčila o pouhé čtyři vteřiny. O dojmy ze závodu, při němž strávily na trase 4 hodiny, 12 minut a 13 sekund, se podělily Tereza Hnátková a Zuzana Weissová.

Jak často jezdíte Krkonošskou sedmdesátku?
Tereza Hnátková: Jezdíme každý rok. Letos jsme to měly těžké, dát dohromady pětičlennou hlídku. Ještě před dvěma dny jsme si myslely, že budeme muset jet každá jen za jednotlivce nebo za kluky. Všichni mají jiné starosti než běžkovat v mraze po velkých kopcích v Krkonoších. Každý si hned představí, že snad pojede na Sněžku.
Zuzana Weissová: Jezdíme na hodně závodů, letos jsme absolvovaly všechny v seriálu Stopa pro život. Je pro nás ale problém sehnat pět stejně rychlých holek do závodu hlídek.

Co jste říkaly na podmínky na trati?
Tereza Hnátková: Nikdy to nebylo takhle náročné. Vždycky byl rychlý sníh, ale letos byl hodně zmrzlý. Jely jsme snad o půlhodiny pomaleji než normálně. Přitom bylo pěkné počasí a nefoukal vítr.

Nebály jste se mrazů?
Tereza Hnátková: Říkaly jsme si, že když nám bude zima, tak zrychlíme a bude nám teplo. V tom jsme měly jasno.
Zuzana Weissová: Trochu jsem se mrazů obávala, ale když hlásili, že není moc velký vítr, tak jsem se relativně uklidnila. Měly jsme štěstí na povětrnostní podmínky.

Jak jste se oblékly? Byly jste hodně nabalené?
Tereza Hnátková: No… my jsme začaly přípravu v pátek v hospodě. Tam jsme to probraly po pár pivech. Jasné bylo, že musíme mít týmové kombinézy. Já jsem měla teplé termoprádlo. Čtyři vrstvy nahoře a dvě dole.
Zuzana Weissová: Já měla dvě dole, nahoře dvě vrstvy a k tomu vestu. Běžně jezdím s dvěma vrstvami. Dneska se jelo na horách, proto jsem přidala ještě vestu. Hlavně, že jsem si do ní mohla narvat tyčinky.

Kde probíhala předzávodní příprava?
Tereza Hnátková: Ve Strážném. Tam je naše osvědčené místo. Dobře namažeme a jedeme!

Jakou jste měly taktiku na Krkonošské 70?
Zuzana Weissová: Snažily jsme se držet pohromadě a navzájem podporovat jedna druhou. Když byl někdo pomalejší, tak ho Terka táhla na gumě. Nechtěly jsme nechat někoho úplně vzadu, to jde pak morál hodně dolů, až si člověk říká: na to nemám, hodím lyže z kopce.

Který moment na trati byl klíčový?
Tereza Hnátková: Když jsme dojely první tým Spoticus. Řekly jsme si, že nechceme být druhé. Závodily jsme do poslední vteřiny. Bylo to nakonec o hodně malý kousíček. Rozhodoval závěrečný sjezd do Svatého Petra.

Jak jste se s ním vypořádaly?
Zuzana Weissová: Šlo o to sjet sjezdovku co nejrychleji a přesto bezpečně, bez pádů, což se nám povedlo a bylo rozhodnuto.

Stihly jste koláčky na občerstvovací stanici na Friesových boudách?
Tereza Hnátková: To jsme si nedávaly. Není čas. Navíc se za námi držel ještě třetí tým, tak jsme nechtěly ztrácet vteřiny. Jak má člověk při závodě zmrzlou pusu, tak by je ani nerozkousal a spíš se ještě dusil.
Zuzana Weissová: Mně by koláče lákaly teď po závodě.

Kdybyste nejely o vítězství, tak byste je zvládly?
Tereza Hnátková: Nevím, jestli bych zvládla jet vyhlídkově. Jak se postavím na startovní čáru s číslem, tak mě chytne závodnický amok.

Letos mohly jet poprvé ženy i 70 km hlídek, což sedm z nich udělalo. Troufly byste si také na nejdelší vzdálenost?
Tereza Hnátková: To bych musela jet s klukama. Mně přijde, že holky si víc vyhovují, když jedou společně. Kluci by museli brát ohled, že ještě berou holku. Asi je lepší, že jezdí bez nás.

Jak to bude vypadat po vítězném závodě?
Zuzana Weissová: Bude to hodně ostré. Pojedeme propít pohár na Hromovku.
Tereza Hnátková: O tom snad ani nemůžeme mluvit. Vyhrály jsme prize money, tak je přece nemůžeme dovézt až na chatu.