Lišky jakožto smržovité houby kyselé půdy nesnášejí. Spolu s odsířením elektráren se ale lišky do naší přírody vrátily a my vám je tak můžeme v pátém díle našeho seriálu představit.
Lišky jsou na pohled nezaměnitelné houby, splést si je prakticky nelze. Rostou v houfech v borových lesích i v bučinách. Laika může zmást „chladič" ze spodku jejich klobouku, kdo si však lišku odnese v košíku domů, tomu se houba v jídle bohatě odmění. Však také lišku „berou na milost" i houbaři, kteří v lese sbírají jen plodnice s „molitanem".
„Je chuťově velmi výrazná, takže se hodí třeba do bílých omáček. Nebo usušit, rozemlít na prášek a pak na dochucení jídel. Stačí trošku a pokrm získá báječnou houbovou chuť," radí houbový expert Zdeněk Pelda. Delikátní je třeba i naložená v octě, ale to je snad každá jedlá houba.
Lišky nebývají červivé, což houbař dvakrát ocení. Dají se dlouho uchovávat v mrazáku a jídlu dodávají svou oranžovou barvou zajímavý vzhled.
V současné době se lišky dají sebrat v lese, kdo však houbu nenajde ani když o ní zakopne (jako autor tohoto textu), může využít služeb trhovců, kteří je prodávají. Aktuálně se dá sehnat kilo lišek za 200 korun.
„Když si vzpomenu na dobu před 30 lety, lišky v lese skoro nebyly. Tak před 10 lety se začaly vracet a dnes jsou poměrně hojné," dodává mykolog Zdeněk Pelda.
